Jedna věta je unikátní projekt, v níž vyzvaný autor po dobu dvanácti měsíců napsal pokud možno každý den jednu větu – větu, která je ukotvena v konkrétním čase. V loňském roce projekt naplnil i básník Jaromír Typlt.
Magda, studentka umělecké školy, odjíždí na léto
na starý zámek, kde má za úkol restaurovat obrazy.
Její přítel Milan je proti, ale ona vidí v zakázce
velkou příležitost a šanci něco se naučit.
Byly to výjimečné a výjimečně kruté případy. Když kriminalisté poprvé stáli na místech vražd, nad zuboženými těly obětí, připadal jim neznámý pachatel jako vzdálený přízrak. Jako monstrum s nepochopitelným myšlením a ještě zvrácenějším konáním…
Jsou dny, kdy se nám nechce nic dělat. Chodit do školy, psát úkoly, pomáhat mamince, zkrátka nic. Jak by to asi vypadalo, kdybychom si třeba pořídili robota a naprogramovali ho tak, aby nás ve všem zastoupil?
Sourozence Herelovy od dětství pojí silné pouto, a přestože už jsou všichni dospělí, nedají na sebe dopustit. Rodinnou idylku jim však jednoho dne naruší hrůzný nález na zahradě matčina domu, jenž spustí lavinu nečekaných událostí.
Pasáže jsou devátou prózou Michala Ajvaze. A zároveň jako by to nebyl devátý titul, ale stále tatáž, nekonečná kniha s věčně plynoucím vyprávěním. Román je s předchozími osmi knihami propojen průchody.
Na skalní hrad Příhrazy přichází posel s naléhavým vzkazem – otec Rustik, duchovní z kostela svatého Václava v Chřenovicích, se bojí o život a žádá svého přítele o pomoc.