Hamburk, 1929. Sestry Hertha a Lucie zdědily od svých kmoter prosperující parfumerii Douglas, kde s nimi celá léta pracovaly. Chtějí úspěšně pokračovat v životním díle svých kmoter i v budoucnu.
„Plať pravidelně známky ROH a my ti dovolíme jezdit na nákupy do NDR. Drž hubu, a můžeš si koupit trabanta...“ I takovými pravidly se řídil náš každodenní život v předlistopadovém Československu.
Čtenáři se v románu Viktorie Hanišové skýtá až bolestně obyčejný pohled do od samého počátku narušeného vztahu matky a dcery, pochroumaného maloměšťáckou ustaraností jedné a nemožností vymanit se z klece stereotypů druhé.
Hlavní hrdinka a současně vypravěčka románu žije v Londýně, kam odešla po listopadu 1989 za prací a kde nyní čeká své první dítě. Nadcházející mateřstí ji v myšlenkách vrací do dětství v komunistickém Československu a vyvolává i zasutou vzpomínku...
„Hlava XXII. ta mi zamotala hlavu.“ Ve své nejslavnější knize Joseph Heller na základě vlastních zkušeností s armádou píše o světě, v němž je vše postavené na hlavu; a protože absurdita je věčná, zamotal tento skvělý protiválečný román hlavu už několika generacím čtenářů.