Ani ne pět minut

Příběh, jenž se odehrává v oblasti Česka a Chorvatska, je poměrně krátký. Kniha má dvě časové linie, jednu kolem roku 1968, druhou v současnosti. Je to příběh o zamilovanosti, o rodině, o odpuštění, a o jedné velké životní bolesti.

Autorka vypráví trochu stručným stylem, za což jí ubírám hvězdičku. A je to z mého pohledu docela škoda, protože hlavní téma je zajímavé, jestli to můžu takto říct, když mluvíme o bolesti a trápení.

Hana Radulić je chorvatská spisovatelka s českými kořeny. A v příběhu je to znát. Obě země a místa v nich popisuje velmi uvěřitelně.

Pokud máte rádi v příbězích rodinná tajemství, kniha by se vám mohla líbit.

Lidské osudy a rodinné kořeny mohou mít svá temná místa a ovlivnit hned několik generací. Když umírala Lukášova matka, stále zmiňovala místo Baška Voda. Po její smrti se Lukáš rozhodl odhalit tajemství a vydává se se svou dospívající dcerou do Chorvatska.

Autorčiny předchozí knihy – Esterčini otcové a Láska za ostnatým drátem – jsou velice oblíbené. Dlouho jsem si chtěla některou z nich přečíst, ale než se tak stalo, dostala se mi do ruky její novinka Ani ne pět minut. S velkým očekáváním jsem se do knihy pustila, bohužel však velké nadšení se nekoná.

Když se ponoříte do příběhu, za chvilku si myslíte, že víte, jak to celé dopadne, ale autorka si se čtenářem pěkně pohrává. Věřte, že nic, co se na první pohled zdá jasné, tak nemusí být. Děj graduje a šokuje. Střídají se tu vypravěči i doba. Moc mě bavily ty části, ve kterých vzpomínala Lukášova matka na to, co prožila. Se samotným Lukášem jsem měla velký problém – od začátku knihy mi byl nesympatický a bohužel se to za celou dobu příběhu nezměnilo. To hodně ovlivnilo mé dojmy z knihy.

Jak je u autorky obvyklé, narazíme tu na velmi vážné téma. Já osobně hodně prožívám, když čtu o podobných situacích. Tady mě to však nezasáhlo a obávám se, že to bylo právě kvůli tomu, jak mi nesedl hlavní hrdina.

Toto je však můj osobní problém a věřím, že pokud se do Lukáše dokážete vcítit, tato kniha vás rozhodně zasáhne.