HANNAH ARENDTOVÁ (1906-1975) se ve svém posledním díle, jehož knižní podoba vyšla až z pozůstalosti, věnuje základním, na sebe nepřevoditelným dimenzím lidské mysli či ducha: myšlení, chtění a souzení.
Kniha představuje biblické stvoření světa jako příběh, který se dotýká každého z nás. Využívá k tomu mystické bohatství hebrejského jazyka, ale též prostých příměrů z obyčejného života.
Člověk ví, že musí zemřít, a toto vědomí patří mezi základní charakteristiky lidskosti, náboženství, metafyzika a kultura si však kladou za cíl smrt přemoci.
Svazek III. Philosophica žurnalistica obsahuje veškerou Klímovu filosofickou tvorbu psanou pro dobové zveřejnění (knihy /Svět jako vědomí a nic, Traktáty a diktáty, Vteřina a věčnost/, články, studie, náčrty, rukopisy).
Čím více se v katolické církvi doceňuje význam obdarování, která každý křesťan dostává, tím více je také třeba mluvit o úkolech, které z toho v oblasti pastorace plynou.
Michail Bakunin, ruský filozof, revolucionář a anarchista, představil ve svém nejznámějším
textu nazvaném Bůh a stát výklad společenského vývoje, podle nějž člověk překonává
stadium zvířete a božského otroctví díky své schopnosti vzpoury.
Co je to inteligence? Mohou stroje myslet? Dokáží lidé myslící stroje zkonstruovat? Tyto a podobné otázky si filozofové kladou přinejmenším od počátku novověku, ale ucelenou podobu jim dal až Alan Turing v polovině 20. století.