Pátý díl řady Film a dějiny se zaměřuje na film a televizi po roce 1985. Publikaci po úvodní historické kontextové studii uvozuje oddíl věnovaný u nás prakticky neznámým dějinám sovětské „filmové“ perestrojky jako předobrazu, ...
Středověký japonský herec, dramatik a divadelní principál Zeami Motokijo sepsal během první třetiny 15. století řadu traktátů týkajících se herecké práce v divadle nó a hodnocení estetických kvalit představení.
Almost one year after the 13th edition of the Prague Quadrennial of Performance Design and Space, a publication has been released dedicated to the SharedSpace: Music Weather Politics project with a particular look at the latest PQ exhibition.
Jaké místo zaujímá v české moderní kultuře velký divadelní režisér Jiří Frejka (1904–1952)? – Možnosti celkového pohledu na jeho život a dílo jako by stále bránil ne zcela dostatečný výzkum dokumentárních materiálů.
Štěpán Pácl, jeden z nejpozoruhodnějších českých režisérů mladší generace, se s čtenáři dělí o zkušenosti z vlastní práce. Svým způsobem je tedy tato kniha ojedinělá, neboť nás nechává nahlédnout „do zákulisí“ divadelní praxe.
Přední český filmový historik a univerzitní pedagog vydal do hájemství, v němž se pohybuje řadu let - v raných dějinách českého (československého) filmu. Kniha obsahuje texty z posledních deseti let, které se zabývají tématem "raného filmu".
Monografie věnovaná období, ve kterém stál v čele poválečných Městských divadel ředitel Ota Ornest, představuje čtenáři příběhy umělců, kteří tvořili v době let padesátých a „zlatých let šedesátých“.
Interdisciplinární sborník teoretických textů rozličných společenských a humanitních věd předkládá ukázky studií, které výrazně ovlivnily naše uvažování o audiovizi.
Novinka nakladatelství divadelní literatury Pražská scéna vychází jako 14. svazek edice Režie, která se stala jakousi galerií současné české divadelní režie.Součástí publikace jsou soupisy inscenací tvůrců a jejich kompletní bibliografie.
Stavovské divadlo, otevřené 21. dubna 1783 je jedinou zachovanou divadelní budovou v Praze, jež je přímo spojena se začátky novodobého českého divadelnictví. Především proto mu byla vždy věnována pozornost.
Kniha je volným pokračováním úspěšného titulu Slavná světová filmová klasika a obdobně jako její předchůdkyně obsahuje rozšířené recenze na více než 100 filmových titulů.
Kniha Arnolda Aronsona, profesora divadelních studií Columbia University v New Yorku, systematicky, kvalifikovaně a přitom velmi čtivě mapuje vývoj amerického alternativního divadla.
Kniha se zabývá filmovým divákem v meziválečném období 20. století. K jeho ucelenému obrazu dochází důkladnou analýzou filmových periodik a mapováním situace v tehdy se rozmáhajícím kinematografickém průmyslu.
