Několik drobných próz a básní, v nichž Hermann Hesse vylíčil své pocity z „cestování vzduchem“ v době kdy překonání zemské tíže bylo ještě zázrakem a básník je vnímal s úžasem jako nádherné překročení hranic, jež člověku určila příroda.
H. M. Enzensberger v básnické sbírce Fúrie mizení prohlubuje svoje skeptické postoje vůči technickému a společenskému pokroku, vůči velkým ideám a ideologiím, přičemž reflektuje civilizační šum, postupující entropii, děsivou všednodenní šeď.
Mešuge dům je nejen intimní vyznání ženy–básnířky ale i metafora Érecu, obraz židovského státu, domova, jenž je sice bezpečným, familiárním zázemím, jehož existence je však neustále ohrožena, zevnitř i zvenku.
