Druhá básnická sbírka českobudějovické básnířky je stejnou událostí jako její debut – přímočará, jasná, srozumitelná poezie, zcela vyzrálý výraz. Jasné pojmenování, smysl pro vážnost, ale i humor a nadsázka.
Opožděná básnická prvotina Aleše Berného nabízí působivé epické pásmo z pražského Podskalí: rozhovor (lhostejno, zda imaginární, či skutečný) s někdejší láskou se v něm mísí s obrazy z dětství i líčením nevratné proměny celé čtvrti.
Co sděluje básník svým čtenářům ve své nové sbírce? Například: Nikdy nežij život napůl, opatrně, s bázní, nebudeš mít štěstí, radost jako z krásných básní. Je známo, že Jiří Žáček nechce nikoho poučovat.
Roman Krištof je spirituální i světský, vysoké je nízké a naopak, všední den překypuje pestrostí, hvězdné nebe nudí... a přece se nechá zhlížet. Umět vždy shořet pro něco, co se nás vnitřně netýká.
Nepojmenovávat, tedy neodloučit se. Zůstat v nenazvánu. Kde nelze jistě odlišit začátek od konce, záchranu od zločinu, jednu od druhé, tělo od těla. Králová totiž ví, že to, co nás všechny spojuje, je tělesnost. Nekontrolovatelná, tekutá hmota.
Básničky Michala Šandy nejmenší čtenáře hravou formou seznamují se základními pojmy etikety.
V dnešní době přestává být pozdrav i poděkování samozřejmostí – básničky Michala Šandy nejmenší čtenáře hravou formou seznamují se základními pojmy etikety.
Skleněná osnova západočeského básníka a prozaika Lubora Vyskoče je dvojkniha, soubor dvou rovnomocných sbírek: eponymní Skleněné osnovy, sbírky krátkých povídek, půvabně lyrického ražení, jakýchsi zpovědí a téměř snových objevů.
Rodačka z Kamenického Šenova, která již třicet let žije a pracuje jako učitelka
základní školy v České Lípě. Má ráda humor všedního dne. Děti ji obklopují a inspirují, a právě pro ně a o nich píše básničky.
Básně této sbírky nás vtáhnou do romantické a tajuplné krajiny severních Čech, kde se ponoříme do rozsáhlých bukových lesů, chladných roklin i hlubokých a tichých údolí.
Básnická sbírka Jana Buriana přináší v šesti oddílech (Předjaří, České myšlenky, Zkrouceniny, Můj les, Honza a Jenda, Tenistovy sny) básně, v nichž poznáváme jejich autora tak, jak ho dobře známe (nápaditého, hravého, vtipného), ...
Všimli jste si, jak se při vstupu do lesa opatrně rozhlédneme a přestaneme hlasitě mluvit? Je to tak, jako kdybychom šli někam na návštěvu. A ono to tak opravdu je.
Původně dvacetistránková báseň (1705) byla rozšířena o dvacet Poznámek, z nichž mnohé dosahují desítek stránek, (1714) a konečně doplněna dvěma eseji (1723).
Básnická sbírka Vratislava Brabence vychází v autorově vlastním uspořádání, ale současně i jako připomínka jeho nadcházejícího životního jubilea – Vráťovch osmdesátých narozenin.
