Kniha vzpomínek matky básníka Jana Zábrany je kronikou pohnutého ženského osudu a současně i nenahraditelným svědectvím o životě na malém českém městě ve 30. letech
Deník skauta Jana Zábrany začíná verši z dubna 1947 pod dojmem velikonočního táboření se svým skautským oddílem. Kníha kromě pravděpodobně úplně prvních Zábranových básnických pokusů obsahuje i zápisky z humpoleckého junáckého oddílu.
Autobiografický příběh muže, který nevěděl, co by si tak mohl přál k padesátinám, a tak se nečekaně dostal až k možnosti splnit si svůj životní sen a být co nejblíže k Mount Everestu.
Vyprávění dnes již 50letého chlapa, který si v dětství prošel dětskou mozkovou obrnou a je neskutečně vděčný za mnohdy nekompromisní výchovný přístup jeho rodičů, který by se dal shrnout větou „když nemůžeš, tak trochu přidej“.