Ladislav Žák (1900–1973) se prakticky i teoreticky zabýval problematikou bydlení, navrhováním nábytku a později i řešením dobově aktuálního úkolu minimálního bytu pro sociálně slabé vrstvy.
Vydání souborné publikace o Kratinově díle konečně zaplňuje dosavadní mezeru v přehledu výrazných osobností této doby a jejich přínosu v kontextu českého výtvarného umění.
Stanislav Podhrázský (1920–1999) byl jako mnozí další v mládí silně ovlivněn surrealismem. Kniha věnuje pozornost jak Podhrázského dílu malířskému, tak kresebnému a sochařskému.
Tento svazek z edice Imago et verbum je věnován výběru z korespondence mezi Karlem Valtrem a pěti plzeňskými adresáty (Vladimír Venda, Josef Hrubý, Václav Malina, Bronislav Losenický, Jiří Patera).
Autor píše o Praze jako o jednom z center intelektuálního a uměleckého života Rakousko-Uherska. Připomíná specifickou pražskou atmosféru, v níž se mísí český, německý a židovský živel.
Obsáhlá monografie Miroslava Šnajdra st. (1938) je retrospektivním průřezem autorovou výtvarnou tvorbou a v reprezentativním výběru představuje etapy početného umělcova díla. M. Šnajdr st. přísluší k nejvýznamnějším osobnostem českého výtvarného umění.
Kniha je autobiografií nejvýznamnějšího ruského medievalisty 20. století, v níž autor velmi kritickým způsobem mapuje ovzduší intelektuálního života v sovětském Rusku.
