Verše, do nichž autorka shrnula svůj pocit ze světa. Krátké, hutné, vtipné, sprosté a naivní. Někdy klišé, často kýč. Deprese míchaná s humorem. Nekorektní, osobní, ale zarezonují.
V textu rozvíjí Luboš Svoboda svůj koncept imaginace digitality. Na základě zážitku z virtuální reality, ale i ze světa, do něhož se vrací a jehož proměny zaznamenává, vzniká svébytný básnický text s podstatným jazykově experimentálním rozměrem, ...