Viki Shock je autorem desítky knih poezie a prózy, které si často sám ilustruje. V Půlnoční rapsódii přináší čtenářům literárně zpracovanou stovku snů za poslední čtvrtstoletí, obohacenou o několik koláží.
Sbírka lyrické poezie pro něžné pohlaví od muže, který bojoval o svůj holý život a o to více lačnil po lásce od dívky jeho života. Exkurze do nitra muže ze staré školy.
Ve své třiadvacáté sbírce z posledních let Skřivánek na pánvi se Václav Hons svými verši i nadále vrací do míst, která máme všichni rádi. Snaží se pochopit kvas doby. Verše jsou o lásce i nelásce, o zpěvu i o pláči, jsou ze života i o životě.
Geniální slovní hříčky s absolutními rýmy pro dospělé a s jejich cenzurou snad i pro děti. Navazuje na předchozí sbírky Apokalipsa – A pokálí psa a Prskafky Poežije. Texty básní jsou doplněny vtipnými ilustracemi známého karikaturisty J. Hrubého
Ptá se čtenář na pokrok učiněný od první sbírky? Pokrok, zrovna teď vyhřívá se ve výloze obchůdku s rozbitými psacími stroji. Malström věčného návratu víří ulicí prach a uschlé listí. Komíhavě tušené slunce. Vidíš ten mrak? To není mrak.
Kniha V mém lese je druhou samostatnou básnickou sbírkou autorky a je rozdělena do 3 částí. První část sbírky, nazvaná Po kvapkách, obsahuje slovensky psané básně, které se objevily i v její první sbírce, prošly však drobnou úpravou.
Kniha Vulturnus obsahuje básně Ewalda Murrera staré více než čtyřicet let, promíchané s básněmi mladšími, některými i velmi mladými. Uvedené básně jsou všelijaké, některé veselé, jiné vážné - pro každého něco.
Poezie Ireny Henzl Velichové jasně vystupuje z šedi básnické nadprodukce, kterou je současný literární trh zahlcen, a proto by neměla uniknout naší pozornosti.
Soudě dle čtenářské obliby a krásy, kterou do nich tvůrce zasadil, jsou sonety Miloně Čepelky trvalky. V původních vydáních rozkvétaly bez ohledu na roční dobu, povětrnostní podmínky a svět za plotem libosadu.
Kniha je nazvaná podle třetího cyklu, v němž autor se stejnou bezprostřední vřelostí jako v předchozích dvou líčí svou nelehkou cestu k pochopení komplikované osobnosti dědy z matčiny strany.
Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky.
Život koncentrovaný v ostře řezaných obrazech, „Hájíček jinak“, ve svých základních akordech však dobře rozpoznatelný. Poezie civilní, neokázalá, s hlubokým osobním ručením.
