Křehce lyrické verše ze sbírky Věci, co by mohly vzplát Simony Rackové jsou zároveň i sytými a houževnatými svědectvími o každodenním soukromém autorčině životě.
Velká nápověda představuje v koncentrované podobě vše, co charakterizuje tvorbu Tomáše Krále: dystopické vize, břitkou ironii, hru protikladů, vlákna linoucí se k jeho dalším knihám, tentokrát jako duet zarámovaný do surreálních divadelních kulis.
Debutová sbírka Celé nekonečné dnybrněnského básníka Oty Pfeifera není jen skupinou básní, ale příběhem, na který jako bychom koukali dírou v plotě. Pouť balancující na pokraji milostné a mysteriózní poezie.
Svazek představuje v úplnosti básnické a v širokém výběru satirické, překladatelské, esejistické a publicistické dílo významného českého básníka 20. století a literárního historika-anglisty Josefa Lederera (1917 v Praze -1985 v Delftu).
Řecky psaný Physiologus ze 2. století shrnuje poznatky a domněnky o všelijakých zvířatech a bytostech, skutečných i smyšlených, ze spisů dřívějších autorů. Inspiroval středověké encyklopedie, lucidáře, bestiáře.
"Haloklina" je, stejně jako autorův debut, rozdělena do tří částí, v nichž se postupně zabývá tématy jako je pobyt v psychiatrické nemocnici, domácí násilí, generace singles, život s tělesným postižením, stárnutí nebo feminismus.
Zde soustředěné verše autorů z volného sdružení Sursum zachycují i proměny, přibližování se a vzdalování poetice druhé vlny českého symbolismu. Do tvorby vstupuje stále razantněji snovost, ne ještě s podvědomím, ale už s čímsi jako nad-vědomím.
Autor sbírky Krátké básně dlouhých večerů, milovník přírody a poezie, farmář, myslivec, otec dvou synů. Básně v této sbírce pochází z období osobní vztahové krize a věříme, že budou laskavými průvodci všem, kteří se ocitají v podobné životní situaci.
Desátý z řady příběhů pro nejmenší čtenáře o tom, co všechno umí neposedný krteček a jeho zvířecí kamarádi, je zaměřen na základní pocity, se kterými se děti setkávají v kontaktu s vrstevníky i se světem dospělých.
Skladbou Dominika Melichara se dostáváme do jiného světa. Je to svět jazyka, jeho rytmu, repeticí. Básník pracuje se slovy jako s oštěpy, jejich zvučnost létá okolo uší. Za každým slovním spojením je konkrétní obraz, který se dere do mysli.
Je možné si i v době, kdy podstatná část našich existencí probíhá digitálně, udržovat vroucí pouto s mimolidským? A můžeme o toto pouto vůbec někdy přijít? Sbírka básní.