Po prvotině Hafni! a jiné povídky připravila autorka deset nových příběhů, které odpozorovala za tři poslední roky. Opět dokazuje, že je dobrou pozorovatelkou okolního světa a že ze zdánlivě obyčejných situací dokáže vykřesat neobvyklé závěry.
Povídky pojednávají
o zlomových emocích lidských životů – o chvíli,
kdy si dítě uvědomí, že jeho otec není superhrdina,
o situacích, kdy známý svět přestane dávat
smysl a začne se rozpadat.
Příběhy této knihy se určitě odehrály. Připomínají bezčasí vyprávěné přáteli a starými deníky a dopisy bez obálek. Neznámí příbuzní a zapomenutí sousedé v nich ožívají jako při prohlížení omšelého sametového alba s průsvitným papírem.
Výbor devatenácti povídek můžete číst tak, že se necháte unést nespoutanou autorovou obrazností, kaleidoskopem bláznivých situací, a nebo za tím vším můžete hledat ještě něco dalšího, a o odpovědnost a námahu z tvorby se s ním podělit rovným dílem.
Povídkový soubor O lovcích a venuších vznikal v letech 2008 -2013. Většina povídek se zaměřuje na věčný střet mužského a ženského chápání a vnímání světa, ve kterém je třecí plochou lidská slabost, zbabělost a neochota přiznat, že alkohol nic neřeší.
Soubor Rukověť pábitelského učně obsahuje povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala ze 70. let 20. století. Vesměs jde o texty psané v Kersku a Kerskem inspirované.
