"Haloklina" je, stejně jako autorův debut, rozdělena do tří částí, v nichž se postupně zabývá tématy jako je pobyt v psychiatrické nemocnici, domácí násilí, generace singles, život s tělesným postižením, stárnutí nebo feminismus.
Z Polkowského básní čiší prazvláštní síla – nevídaná sebejistota básníkova nazírání světa, jež ke čtenáři proniká klidným, avšak sytým hlasem, bez zbytečného halasu a rétorických vzletů, byť ne bez patosu. Vždyť je tu řeč o tragických osudech.
Zde soustředěné verše autorů z volného sdružení Sursum zachycují i proměny, přibližování se a vzdalování poetice druhé vlny českého symbolismu. Do tvorby vstupuje stále razantněji snovost, ne ještě s podvědomím, ale už s čímsi jako nad-vědomím.
V lese se najednou objevila krabička. Na jedné straně má dvě dírky a nikdo neví, jak se tam ocitla. Všechna zvířátka přemýšlejí o tom, proč se objevila právě v lese, nikdo ale nezná odpověď.
Autor sbírky Krátké básně dlouhých večerů, milovník přírody a poezie, farmář, myslivec, otec dvou synů. Básně v této sbírce pochází z období osobní vztahové krize a věříme, že budou laskavými průvodci všem, kteří se ocitají v podobné životní situaci.
Desátý z řady příběhů pro nejmenší čtenáře o tom, co všechno umí neposedný krteček a jeho zvířecí kamarádi, je zaměřen na základní pocity, se kterými se děti setkávají v kontaktu s vrstevníky i se světem dospělých.
Skladbou Dominika Melichara se dostáváme do jiného světa. Je to svět jazyka, jeho rytmu, repeticí. Básník pracuje se slovy jako s oštěpy, jejich zvučnost létá okolo uší. Za každým slovním spojením je konkrétní obraz, který se dere do mysli.
Je možné si i v době, kdy podstatná část našich existencí probíhá digitálně, udržovat vroucí pouto s mimolidským? A můžeme o toto pouto vůbec někdy přijít? Sbírka básní.
První souborné vydání poesie Paula Leppina, vyvoleného pěvce bolestně mizící staré Prahy, umělce, který považoval citovou rozpolcenost člověka za hlavní příčinu veškerého zla.
Sbírka lyrické poezie pro něžné pohlaví od muže, který bojoval o svůj holý život a o to více lačnil po lásce od dívky jeho života. Exkurze do nitra muže ze staré školy.
Ve své třiadvacáté sbírce z posledních let Skřivánek na pánvi se Václav Hons svými verši i nadále vrací do míst, která máme všichni rádi. Snaží se pochopit kvas doby. Verše jsou o lásce i nelásce, o zpěvu i o pláči, jsou ze života i o životě.
Geniální slovní hříčky s absolutními rýmy pro dospělé a s jejich cenzurou snad i pro děti. Navazuje na předchozí sbírky Apokalipsa – A pokálí psa a Prskafky Poežije. Texty básní jsou doplněny vtipnými ilustracemi známého karikaturisty J. Hrubého
