Nejprodávanější tituly v roce 2024
historické prameny a historiografie

Kniha analyzuje způsoby vyobrazování alchymického laboratoria ve třech oblastech výtvarného umění.

Kniha připravená týmem předních historiků a historiček pod vedením Martina Čapského otevírá v české historiografii dosud málo prozkoumané téma: počátky institucionalizované sociální kontroly v pozdně středověkých městech.

Veduta je pohled na město, jeho část nebo výsek krajiny se stavbami zachycený výtvarnými prostředky.

Paleografická čítanka je určena studentům archivnictví a historie a dalším zájemcům o výuku čtení starých psaných textů uložených v českých archivech a knihovnách.

Čtvrtá kniha tzv. Fredegarovy kronika a pokračování představuje cenný pramen k dějinám franské říše v 7.–8. století na sklonku vlády Merovejců a v době nástupu dynastie Karlovců. Najdeme v ní i ojedinělou zprávu o Slovanech a jejich vůdci Sámovi.

Velkolepá publikace od předních znalců křesťanského umění a církevních dějin

Represe – rezistence – holocaust – státní a okupační správa – kolaborace – bojové operace – kultura – všední život. Kronikovou formou den po dni zachycené události "všedního dne" v protektorátu.

Lombarský historik a kronikář Pavel Jáhen (Paulus Diaconus, 720–799), působilv Itálii na královském dvoře Langobardů jako vychovatel a učitel. Jeho kronika Historia Langobardorum představuje základní pramen k dějinám severní Itálie v 8. století.

Kontrafaktuální dějiny (a obecně kontrafaktuální myšlení) jsou velmi populárním přístupem k minulosti, jehož kořeny mají dlouhou tradici. Vychází z předpokladu, že dějiny nejsou nevyhnutelné, ale naopak mohly v každém okamžiku proběhnout jinak.

Dvě hlavní historická díla cremonského biskupa Liutpranda (920-972), který působil v diplomatické službě římsko-německého císaře Oty I. Velikého, pojednávají o západo- i východo-římských dějinách, tj. o Svaté říše římsko-německé a Byzance.