Jen si to zkuste představit – jet na měsíc cestovat s tátou. Zavřete oči a přemýšlejte, co všechno byste mohli zažít! Hezké, že? Tak je zavřete znovu a představte si, jakými všemi různými způsoby byste jej zvládli zlikvidovat.
Zajímalo by vás, jaké to je, vidět polární záři, udělat eskymácký obrat na kajaku v Grónském moři, stopovat auta na Faerských ostrovech, navštívit ve Finsku domek Santa Klause, přejet na Islandu ovci nebo si vychutnat švédské muzeum odporného jídla?
Dánsko není jen hygge, kola a barevné domky. Tohle malé severské království v sobě skrývá spoustu jiných, méně známých tradic a zvyků. Když jsem se sem před pěti lety nastěhovala, netušila jsem, jak rozdílní můžeme být, přestože nás dělí pouze tisíc kilometrů.
Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější.
Cestopis oblíbené blogerky po stezce Českem vypráví, jak cesta k vytouženému cíli bolí, spaluje, ničí, ale i nabíjí a pohlcuje. Při čtení budou bolet nohy nejednoho čtenáře, ale pocit z euforie stojí za to plnit si své sny.