Ve svém spisu O kněžství nás svatý Jan Chrysostomos vtahuje do rozhovoru dvou přátel, aby před námi vykreslil obraz kněze jakožto služebníka největších Božích darů, jehož služba zastiňuje všechny ostatní.
Předmětem Kapitol jsou první dvě knihy Mojžíšovy (Genesis a Exodus) a svitek Ester, autor se ponejvíce inspiroval Mišnou, Jeruzalémským Talmudem a starými midraši (Midraš Raba), ale i pobiblickou a apokryfickou literaturou.
Autor, odborník na problematiku židovské historie, stručně a poutavě líčí dějiny Židů na území Izraele, od zkázy druhého (Herodova) Chrámu až po 19. století a vznik sionistického hnutí.
Hebrejské náboženské myšlení je v tomto spise
načrtnuto v konturách poutnického charakteru
lidské existence, víry jakožto spolehnutí
na jistotu Pravdy s eschatologickým výhledem
do Božího království.
Čtvrtý díl série Povídá se… přibližuje biblické poselství tzv. Zadních proroků: Izajáše, Jeremjáše, Ezechiele, Ozeáše, Amose a dalších tzv. malých proroků.
Kniha se zaměřuje na udržování židovských tradic a zvyků v podmínkách terezínského ghetta. Jde o původně odbornou práci mírně přepracovanou pro širší veřejnost a doplněnou o ilustrační materiál.
Revoluční text jak svým obsahem, tak i formálním zpracováním. V rámci židovské literatury totiž představuje nový typ textu, který nepracuje s asociativním výkladem právních a náboženských otázek tolik typickým pro Talmud.
Monografie „Zvířata v hebrejské bibli a židovské tradici“ se zabývá zvířecím světem v klasických textech judaismu a v tradici od starověku až po současnost. Základním biblickým textem, který definuje vztah mezi člověkem a zvířaty, je v knize Genesis
Monografie je věnována významnému židovskému teologovi, spjatému svým životem a působením s Prahou, u něhož legenda o stvoření golema v obecném povědomí zcela překryla jeho význam pro židovské, ale také obecněji evropské dějiny náboženského myšlení.
Monografie se zabývá židovskou starověkou koncepcí světa, kosmu a místem člověka ve světě jednak s ohledem na biblické zdroje, jednak na prameny deuterokanonické a pseudoepigrafní.
Kniha proslulého židovského filosofa Martina Bubera (1878–1965) Příběhy rabiho Nachmana vyšla poprvé v r. 1906. Jde o výběr výroků a tvůrčí převyprávění části příběhů z původní textové sbírky Sipurej ma‘asijot, tradující výroky, příběhy a pohádky.
Autor nabízí nový pohled na nejkontroverznější a nejzáhadnější práci Sigmunda Freuda, jedinou z jeho knih s židovskou tematikou: Muž Mojžíš a monoteistické náboženství.
Gershom Scholem se v knize zamýšlí nad tím, nakolik lze některé prvky židovské mystiky formativního období judaismu nazvat „gnostickými“ a nad jejich styčnými body i rozdíly ve srovnání s řeckou, křesťanskou či mandejskou gnostickou tradicí.
