Básníkovy juvenilie jsou ohlédnutím za obdobím zmařených nadějí přelomu let 1968-1969. První básnický text je převeden do linorytů Vladimíra Kintery z roku 1969 a doprovozen grafickými listy Bohuslava Reynka, návrh obálky Krištof Kintera.
Přemalovat pot je básnickým ekvivalentem Hazkarat nešamot, je překotným lavinovitým Jizkorem, úsilím o vyrovnání se s prostou pravdou, že již nelze nic ve vzájemném vztahu se zemřelým otcem ovlivnit, že lze změnit jen sebe sama.
Výbor Romantik zapomenutý v čase představuje to nejlepší z básní výrazného člena původně ryze křesťanské Skupiny XXVI Pavla Kukala. Ve výboru najdete texty známé z jeho již vydaných sbírek, ale i básně, jež dosud zůstávaly v rukopisech.
Básnická skladba Jana Riedlbaucha Roztloukání lebečního ořechu, postavená na hudební formě passacaglia (ze slov pasar – procházet a calle – ulice), vznikala v průběhu několika desetiletí od 70. let do současnosti a tvoří ji padesát sonetů.
Poezii zdobí kde co. Málokdo v ní však hledá poctivost. A protože Dominik píše poctivě, je na světě o něco méně opuštěnosti. Pracuje se slovy, nikoliv jen s pocity a emocemi. Dokáže demonstrovat fakt, že vědět znamená sedět a mít mozoly i na prdeli..
Druhou básnickou sbírku autor rozdělil do čtyř oddílů. V první části vstupuje do uzavřeného světa ústavu, kde přibližuje existenci člověka s mentálním handicapem. V druhém oddíle nahlíží na dané téma také z duchovní roviny. V třetí části nabízí ...
Básně debutové sbírky TETAM petyi stach tvoří významově bohatý a kompozičně provázaný celek, pro nějž je charakteristická neustálá oscilace mezi městským a přírodním, civilním a snovým, epickým a lyrickým.
Autor si v názvu své nové básnické sbírky sice pohrává s erotickými konotacemi, ve skutečnosti však titulek napovídá hlavně to, že osobitý spisovatel Koláček tentokrát nabízí čtenáři tři tématicky překvapivě odlišné bloky svých veršů.
Básník Martin Trdla přichází se svou druhou zprávou o stavu území. Hovoří v ní o situaci a situacích, ve kterých se tady každodenně nacházíme/ potácíme. Ve svých spíše kratších textech přináší jasná pojmenování, tvrdá data.
Třetí, tentokrát opět skutečně poslední, sbírka veršů přezrálého autora, který nejlepší tvůrčí období vlastně nikdy neměl. Zahradní haiku básníka z Orlové jsou psaná motykou a zpívaná sekačkou na trávu. Vychází v dvojjazyčném česko-anglickém vydání.
Wudy opouští bujné alegorické bájesloví, aby se s čistou hlavou vrhl do nové výzvy a ve Voňavce ohledal možnosti intimní milostné lyriky pro současnost.
Snad k tomu přispěl i dojem osamělosti na mořském pobřeží, který umožnil Dagmar Plamperové nacházet cit pro přesvědčivý jazykový výraz a zároveň jí i dával prostor k úvahám o smyslu existence, o tísnivých tvarech prožitků, o tom, že se člověk vyvíjí.
Výbor Země trochu těžká představuje nevydanou básnickou tvorbu Marie Valachové (1930 - 1950), která se ve své poezii noří do hloubky intelektuální reflexe, k místu, kde je třeba oživit platnost morálních zásad, i do hloubky abstrakce, ...
