Antologie Rozptýlené průsečíky. Antologie hispanoamerické modernistické poezie představuje česky poprvé v takovém rozsahu básníky hispánské Ameriky (Mexiko, Kuba, Uruguay, Argentina, Peru, Kolumbie, Nikaragua).
Marie Iljašenko (nar. 1983) pochází z rodiny s českými, ukrajinskými a polskými kořeny a její debut Osip míří na jih (2015) byl velmi dobře přijat. Ne náhodou jsou tématem její druhé sbírky kontrastní motivy domova a jeho opouštění.
Italská Cantos (LXXII–LXXIII) byla napsána italsky koncem roku 1944, kdy byla zdevastovaná Itálie rozdělena (Spojenci a italská vláda ovládali jih, Němci a Mussoliniho Republika Salo sever) a Ezra Pound věřil v její možnou obrodu.
Knihy básní 1 a Knihy básní 2 přinášejí souborně básnickou tvorbu Andreje Stankoviče, a završují tak vydávání autorových Spisů zahájené v roce 2008 svazky Josef Florian a Stará Říše a Co dělat, když Kolja vítězí.
Ve své aktuální básnické sbírce míří Marie Jehličková k širokodechým litaniím a hymnům, plných neologismů, archaismů, patosu a závratí. Neleká se velkých abstraktních pojmů ani kosmických a existenciálních hlubin.
Poezie nekompromisně upřímná, emocionálně intenzivní, místy protkaná šibeničním humorem. Drtivá většina básní je psaná volným veršem a rýmovaná sporadicky, což je paradoxně její výhoda: je mnohem přístupnější, než poezie obvykle bývá.
Snad u žádného jiného autora české poezie se nesetkáme s něčím podobným: jedna postava procházela po více než dvacet let důsledně všemi Hruškovými knihami, zjevovala se na chvíli a zase mizela se svojí znepokojivou energií a osudem. Adam.....
Když se svět mění tak rychle, že mu přestanete rozumět, nemá smysl snažit se udržet prst na tepu doby. Můžete se ji ale pokusit chytit pěkně pod krkem.
Nová básnická sbírka Sylvy Fischerové není knihou na jedno přečtení. A není ani další položkou v řadě titulů s názvem „Básníci na cestách“, jak by se mohlo zdát z jejího názvu.