Druhý svazek projektu Dějiny města Plzně, který je zaměřen především na 19. století, je opět kolektivní monografií, na níž se podílelo 19 autorů tentokrát zejména z plzeňských paměťových institucí.
Max von der Grün se svým výrazně autobiografickým románem Dva dopisy Pospischielovi vrací ke svému vlastnímu dospívání na Tachovsku v období prvorepublikového Československa. Součástí knihy je i čtivý doslov s autorovým životopisem.
Cílem této kolektivní monografie je poskytnout univerzitním studentům historie základní seznámení s teoretickými idejemi (vědomými i nevědomými), které utvářely obor historie, a to především v anglosaské perspektivě.
Mezi prvními oceněnými účastníky třetího odboje byl Milan Kubes, známý pod přezdívkou Plukovník. Tento exulant, novinář, redaktor, překladatel a organizátor významně přispěl k boji za svobodu a demokracii v naší zemi.
Deníkové zápisy Danici Valenové popisují období od konce druhé světové války do roku 1960. Jsou v nich zachyceny životní osudy věřící rodiny, které byly dramaticky ovlivněny poválečnými událostmi a zejména komunistickým převratem v roce 1948.
Americký investigativní novinář Steven Lee Myers přináší barvitý obraz muže, který se z řadového agenta KGB vyšvihl až na vrchol vládní pyramidy – stal se ruským prezidentem.
Autor pohlíží do historie města tentokrát skrze pomníky a pamětní desky v ulicích upomínající na významné osobnosti i dějinné události, ale rovněž o náhrobky na všech zdejších hřbitovech.
Vůbec první ucelenější zpracování dějin Invalidovny se zabývá především osudy lidí, kteří do tohoto areálu přicházeli, aby nemuseli žebrat či živořit, kde se ale i rodili, umírali, léčili, modlili, bydleli a pracovali.
Monografie Bílá místa ve výzkumu holokaustu je výsledkem desetileté přednáškové činnosti Spolku akademiků Židů a jeho tříleté spolupráce s Fakultou humanitních studií UK.
Syntetické zpracování pobělohorského období představí jednu z nejdramatičtějších epoch českých dějin. Na jejím počátku stály radikální proměny českých zemí po porážce stavovského povstání, které navíc doprovázelo násilí třicetileté války.
Paul Johnson čtenářům předkládá působivý portrét jednoho z nejvýznačnějších amerických prezidentů, mnohými považovaného za nejoblíbenějšího Američana všech dob.
Kniha významného britského historika je jedním z ojedinělých děl, které popisují tuto klíčovou událost českých a evropských dějin z pohledu Velké Británie.
Kniha Purkmistrova dcera vznikla v rámci konceptu
„mikrohistorie“. Ozment si za hrdinku své knihy vybral
osud dcery purkmistra ze švábského Halle v Bádensko-
-Württembersku.
Kniha je věnována civilizaci starých Slovanů, kteří se na sklonku starověku dostali na historickou scénu, aby záhy ovládli značnou část Evropy. Autorka sleduje jejich etnogenezi a územní expanzi přes vytvoření států až na práh 13. století.
Kniha Teorie a narace navazuje na
autorovu monografi i Dějepisectví mezi
vědou a vyprávěním. Autor se zamýšlí
nad literárností historického textu,
zkoumá vztah mezi dějinami, pamětí
a vyprávěním a kriticky glosuje teoretické
přístupy.
Dějiny amerického národa v Johnsonově podání jsou o to dramatičtější, že se v nich anglický historik pokouší postihnout zápas o charakter a smysl americké kultury.
