Skladbou Dominika Melichara se dostáváme do jiného světa. Je to svět jazyka, jeho rytmu, repeticí. Básník pracuje se slovy jako s oštěpy, jejich zvučnost létá okolo uší. Za každým slovním spojením je konkrétní obraz, který se dere do mysli.
Je možné si i v době, kdy podstatná část našich existencí probíhá digitálně, udržovat vroucí pouto s mimolidským? A můžeme o toto pouto vůbec někdy přijít? Sbírka básní.
První souborné vydání poesie Paula Leppina, vyvoleného pěvce bolestně mizící staré Prahy, umělce, který považoval citovou rozpolcenost člověka za hlavní příčinu veškerého zla.
Sbírka lyrické poezie pro něžné pohlaví od muže, který bojoval o svůj holý život a o to více lačnil po lásce od dívky jeho života. Exkurze do nitra muže ze staré školy.
Ve své třiadvacáté sbírce z posledních let Skřivánek na pánvi se Václav Hons svými verši i nadále vrací do míst, která máme všichni rádi. Snaží se pochopit kvas doby. Verše jsou o lásce i nelásce, o zpěvu i o pláči, jsou ze života i o životě.
Geniální slovní hříčky s absolutními rýmy pro dospělé a s jejich cenzurou snad i pro děti. Navazuje na předchozí sbírky Apokalipsa – A pokálí psa a Prskafky Poežije. Texty básní jsou doplněny vtipnými ilustracemi známého karikaturisty J. Hrubého
Ptá se čtenář na pokrok učiněný od první sbírky? Pokrok, zrovna teď vyhřívá se ve výloze obchůdku s rozbitými psacími stroji. Malström věčného návratu víří ulicí prach a uschlé listí. Komíhavě tušené slunce. Vidíš ten mrak? To není mrak.
