Autor vzpomínek je česko – izraelský lékař, který se narodil na Podkarpatské Rusi (*1927). V Chustu studoval gymnázium a podrobně popisuje život v tomto městě. V roce 1941 zázračně přežil protižidovský masakr v Kamenci Podolském a později i Osvětim.
Doposud nikdy knižně nevydaní autobiografie Jindřicha Flussera líčí nejen drastické poměry a mezilidské vztahy v nacistických koncentračních táborech, v nichž měl budoucí lékař několikrát doslova „štěstí v neštěstí“.
Alois Dubec byl téměř všude. Narodil se ve Vlachově Lhotě, zapadlé valašské vsi, odmala miloval armádu a za války poznal život dělníka na stavbě Hitlerových dálnic. Byl vojákem, italským partyzánem, švýcarským zajatcem a kadetem RAF v Británii.
Hromádko strávil téměř deset let svého života ve věznicích a pracovních a detenčních táborech v různých zemích. Jeho kniha vzpomínek čerpá především z jeho vězeňské zkušenosti a z deziluze z revoluce.
Život za normalizace nebyl idylický. A idylické nebyly ani životní příběhy těch, kdo se normalizování bránili, a dokonce ani oněch aktivních normalizátorů.
Memoáry americké novinářky a spisovatelky Helen Epstein odhalují intimní tajemství v kontextu dramatické českožidovské minulosti rodičů a amerických poměrů.
Populární rakouský spisovatel Alois Brandstetter (*1938) se v knížce vzpomínkových próz vrací do svého dětství a mládí v Horním Rakousku, do času na
konci války, poválečné nouze, a dospívá až do doby svého vysokoškolského studia v 60. letech.
Kniha Paní doktorová 0-287 není jen dalším svědectvím o utrpení lidí v sovětských gulazích. Pro českého čtenáře představuje také unikátní svědectví o období od první republiky přes německou okupaci po nástup komunistů k moci....
Být ladičem pian znamená neustále cestovat. S touto skutečností jsem se vyrovnal tak, že jsem si z vyhledávání adres vytvořil adrenalinový sport, který již provozuji 48 let.
Kolektivní vědecká monografie Příběhy exilu navazuje na úspěšný výstavní katalog Zkušenost exilu, oceněný v soutěži Gloria musaealis jako nejlepší muzejní publikace roku 2017.
