Další vydání knihy, která podává výklad učení sociologů 19. a počátku 20. století z perspektivy změn, jimiž prochází moderní společnost v současné době.
Fotografie, které neustále pořizujeme a sdílíme, utvářejí naše sociální vazby, reflektují a proměňují společenské hierarchie i to, kým jsme, jak sami sebe vnímáme, po čem toužíme a na co chceme vzpomínat.
Vynálezy můžou být pro lidstvo požehnáním. A pro člověka katastrofou. V roce 2013 všechna světová média vydala zprávu o závěrech odborného článku - téměř polovinu současných pracovních pozic prý může nahradit umělá inteligence.
Tekutý život přispívá k rostoucí nerovnosti, nejistotě a nedůvěře. Současná, moderní společnost rezignovala na své sociální základy a stabilní, pevný řád transformovala do měkké a pružné formy v domnění, že tím dosáhne maximální otevřenosti.
Práce a společnost, jak je známe, se nám mění před očima. Je potřeba, abychom na tuto změnu byli připraveni. Masarykova demokratická akademie proto přináší do českého prostředí první překlad od Nicka Srnicka. Bestseller Vynalézání budoucnosti.
Známý sociolog Zygmunt Bauman (1925 – 2017) se ve své poslední knize věnuje tématu uprchlické krize. Na pozadí současné situace analyzuje původ a dopady morání paniky, ukazuje, jak politici zneužívají strachu obyvatel.
Kolektivní monografie obsahuje devět odborných studií věnovaných problematice trávení volného času v původně agrárních zázemích průmyslových měst v posledních dvou stoletích. Knihu tvoří příspěvky historiků, archeologů, geografů, památkářů a umělců.
Kniha je základní odbornou učebnicí pro studijní obor zaměřený na sociální činnosti. Jejím cílem je seznámit žáky se základy sociální politiky v systému politiky státu.
Zajímáte se o otázky přípravy, realizace a vyhodnocování sociálních výzkumů? PhDr. Jiří Reichel, Ph.D., vás seznámí se specifiky sociálních výzkumů a s rozdíly mezi výzkumem kvalitativním a kvantitativním.
Eliasova kniha představuje zásadní text pro moderní myšlení o moderní i předmoderní společnosti. Patří k fundamentálním knihám sociokulturního dějepisu. Elias v ní stopuje nesnadný proces civilizace.
Původně dvacetistránková báseň (1705) byla rozšířena o dvacet Poznámek, z nichž mnohé dosahují desítek stránek, (1714) a konečně doplněna dvěma eseji (1723).
Neformální pečovatelé, kteří se starají o své blízké (nemocné partnery, děti se zdravotním postižením či seniory v prostředí domova), vykonávají nesmírně záslužnou práci.
Náš tekutý moderní svět není – jako žádná tekutina – schopen zůstat v klidu a podržet si nadlouho svůj tvar. Všechno, nebo téměř všechno se v něm neustále mění.