Pohled na Kristův kříž by v nás neměl vyvolávat strach, úzkost ani depresi. Kupodivu nepřináší smrt, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale rozhojňuje život. Proto v něm otcové církve viděli „strom života“.
Mahátma Gándhí je jednou z nejvýznamnějších postav indických dějin. Je také autorem vlastního životopisu, který v Československu vyšel už v meziválečném období. Popisuje v něm podrobně svou politickou i duchovní dráhu.
V První části Sumy, poté co Tomáš pojedná o teologii a důkazech Boží existence, věnuje svoji pozornost otázkám o Boží esenci. Z této části pocházejí i dvě otázky, jež tvoří obsah předkládaného svazku (STh I, q. 12–13).
Nikdo není bez hříchu, upozorňuje milánský biskup svatý Ambrož († 397). Hned ale dodává, že neexistuje hřích, který by nemohl být odpuštěn. Bůh není krutě trestající Soudce, ale milosrdný Otec, jenž má stále otevřenou náruč pro své marnotratné syny.
Říká se, že strach je špatný rádce, ale co když je to přesně naopak? Možná bychom mu měli bedlivě naslouchat, a pak udělat přesný opak toho, co nám radí. Strach není opakem odvahy, ale jejím hybatelem.
Paul Williams má blízko ke svobodomyslnosti čínských taoistů, k jejich pojetí světa formovaného z tao a ctnosti, a sdílí pohled sótó zenu na dokonalost zjevení v přítomném okamžiku.
Úvahy o zlu a rozmanitosti jeho forem a projevů, kritika církve, která institucí ďábla vytváří v lidech pocity strachu a zajišťuje si tak jejich poslušnost.
V roce 1487 vyšel v Praze u anonymního tiskaře, snad Martina z Tišnova, první český tisk žaltáře, který představuje nejstarší známý záznam čtvrtého překladu žalmů z latiny do staré češtiny.
V knize Půda, duše, společnost předkládá mírový a ekologický myslitel Satiš Kumár čtenářům trojici pilířů, na kterých stojí udržitelná budoucnost nás všech: životní prostředí, osobní harmonie a morální hodnoty.