Padesát dva týdnů roku 2019, padesát dva dvojic. Texty nejsou klasickou prózou ani klasickou poezií a přece mají obě dvě kategorie v sobě obsažené. Podobně i fotografie překvapují svými nečekanými úhly pohledu, motivy a kompozicemi.
Za dveřmi našich domovů číhá spousta nebezpečí, a proto je třeba být obezřetný a dobře se rozhlížet, svítí-li na semaforu zelená, nebo jestli se ulicí neřítí splašená tramvaj.
Poezie autorů, kteří netouží být veřejně počítáni za básníky a účastnit se literárních tanců, bývá zvláštně očištěná. Jen do ní se doopravdy vtěluje staré klišé o textech, které musely vzniknout, protože se nedalo jinak.
Radek Malý očekávaný i nečekaný, příjemná změna kurzu v díle muže devatera literárních řemesel. Básník se odráží od pevniny vázaného verše a mapuje zcela nové končiny za ilustračního doprovodu Heleny Wernischové.
Soubor veršů, který byl nalezen v pozůstalosti tragicky a předčasně zemřelého českého sochaře a restaurátora. Zádumčivý sochař uvažuje ve svých básních nad životem, nad láskou i nad smrtí. T
