Soubor veršů, který byl nalezen v pozůstalosti tragicky a předčasně zemřelého českého sochaře a restaurátora. Zádumčivý sochař uvažuje ve svých básních nad životem, nad láskou i nad smrtí. Těší se z jednoduchých radostí, ale je tu i tichá nostalgie či smutky a povzdechy nad světem v němž „už nikdo nic neudělá“, kde je „až příliš ztracená naděje a kde s časem se vše ztrácí a hroutí“.