Jsou dny, které jsou krásnější než ostatní, jsou věci, které se ztrácejí, a přesto někde zůstávají, jsou chvíle, kdy můžeme změnit svět, protože chceme někomu trochu osamělému udělat radost...
„Máme doma živočicha, nikdo neví, co je zač, ke všem věcem drze čichá, říkáme mu vysavač.“ Verše o běžných věcech, které s trochou fantazie zas tak úplně běžné nejsou, malované kouzelnou trojbarevnou pastelkou.
Kokořín je celkem obyčejný hrad. Nikdo ale netuší, že vysoko v hradní věži bydlí rytíř Matyáš a kostlivec František. V Černém lese se usadil hejkal Luboš a maličký trpaslík Theodor.
Kniha vypráví příběh lištičky Umu, která dokáže cítit, milovat a radovat se, ale i smutnit, smát se i plakat. A také se často hněvá. Knížka má za cíl pomoci dětem a jejich rodičům rozpoznat, pochopit a ovládnout hněv.
Husa Líza by moc chtěla být jiná než ostatní husy. Chtěla by umět klapat zobákem tak silně jako tukan, plavat jako tuleň a skákat tak jako klokan. Ale když se pokusí zařvat tak silně jako lev, pochopí, že být jednou z davu taky není tak špatné.
Ježibaba si brousí zuby na Jeníčka, možná i Mařenku, dědek s bábou a celou jejich partou mají zálusk na řepu, Otesánek slupne, na co přijde. A koho sežere vlk? Mohlo by se zdát, že známé pohádky řeší, hlavně kdo koho nebo co pozře.
Zahrada Jiřího Trnky patří mezi díla, která léta oslovují děti i dospělé. Má své kouzlo, poezii i humor. Pohádku Trnka nejen ilustroval, ale sám i napsal.