Text přináší pozoruhodnou zprávu nejen o jednom studiovém divadle – nejdříve na okraji (a posléze v centru) divadelního dění v tehdejší ČSSR, ale je to i autentický dokument o společenských a politických poměrech v kulturní oblasti v oněch časech.
Vhled do útrob jednoho divadelního souboru v tvůrčí krizi na vrcholu své kariéry. Docufiction kniha Martiny Sľúkové specifickým autentickým a zábavným způsobem vypráví o divadle, o procesu tvorby, o krizi motivace, ale i o těch osobních...
Za okupace se v rozhlase vytvořila patrně dodnes největší „laboratoř“ na takzvanou slovesnou tvorbu, v jejímž rámci vzniklo mnoho původních českých her s příznačnou tematikou, které byly záhy také nastudovány.
Kniha je komponována do čtyř na sebe navazujících a prolínajících se kapitol: KDO, S KÝM, CO, JAK. Autorka nejprve pojmenovává nezbytné pedagogické a umělecké kompetence toho, kdo skupinu dětí/studentů vede.
Co může o filmu prozradit filmová věda, disciplína, která jej uchopuje kriticky, historicky i teoreticky? Film se vlivem technologií i diváckých nároků neustále proměňuje a s tím se mění způsoby jeho vnímání, interpretace a zkoumání.
Jak vypadá a jak se projevuje herectví v zábavněhudebních inscenacích arénních scén Prozatímního divadla od vstupu operety na česká jeviště v roce 1863 až do otevření Národního divadla v roce 1883?
Kniha se věnuje metodě osmičkové řady a možnostem aplikace jednotlivých cvičení do herecké praxe. Tato metoda však není výlučně určena pro posluchače herectví, ale může se úspěšně aplikovat i jako stimulační a rehabilitační metoda v hlasové terapii.
Publikace je tuzemským příspěvkem k tematice reprezentace holokaustu v narativní kinematografii, disciplíně rozvíjené v rámci tzv. „holocaust studies“.
