U příležitosti 150. výročí vyhlášení svatého Josefa za Ochránce všeobecné církve stanovil papež František celý rok věnovaný tomuto významnému světci, jehož církevní tradice vždy výsostně ctila jako ochránce Panny Marie a Ježíše.
Kam patří Bělorusko? Na Západ nebo na Východ? Co ho pojí s jeho nejbližšími sousedy a co ho od nich odlišuje? Existuje něco jako „běloruský světový názor“?
Monografie uvádí legendu o sv. Wilfridovi do historických souvislostí, zabývá se důvody vzniku textu, jeho datací i rozdílnými názory na osobnost autora. Podává přehled událostí Wilfridova života, o nichž máme zprávu z uvedené legendy.
Jeho Svatost Dalajlama rozebírá báseň o sedmnácti slokách, kterou napsal historicky první pančhenlama, který získal tento titul za života, Lozang Čhökji Gjalcchän a jmenuje se Prosba o vysvobození z hrozivé tísně přechodného stavu.
Monografie se zaměřuje na problém, který obvykle není spojován se středověkou filosofií: otázku aktivity subjektu v jeho kognitivním vztahu ke světu, a to především na rovině smyslového vnímání.
Sám Nietzsche svého „Zarathustru“ považoval neskromně za nejlepší knihu, jaká byla vůbec kdy napsána. Nemusíme s takovým hodnocením souhlasit, ale sotva se ubráníme dojmu, že zde máme před sebou cosi neobyčejného.