Katyňský masakr 22 000 polských válečných zajatců byl spáchán v naprostém utajení v dubnu a květnu 1940 na přímý Stalinův rozkaz. Po dobu téměř padesáti let Sověti udržovali fikci, že Katyň byla nacistickým zvěrstvem.
Železnice reprezentovaná parní lokomotivou přispěla v 19. století významnou měrou ke sblížení světa, její rychlý rozvoj však zakrátko ocenili i generálové a železnice se tak stala jedním z nejdůležitějších článků všech vojenských tažení.
Československá domobrana z Itálie, v jejíchž řadách sloužilo více než 60 000 mužů, vznikla na italském území krátce po skončení bojů první světové války. Text doplňuje na 200 dobových fotografií a dokumentů.
Osobní vzpomínky na válečné útrapy i poválečnou perzekuci. Z řady autentických vyprávění válečného pilota vzniklo více než dvacet let po jeho smrti pozoruhodné pásmo jeho celého životního příběhu.
Kniha popisuje část retribučního soudnictví, jímž domácí poválečná spravedlnost reagovala na zločiny spáchané v temném období našich dějin, vymezeném dekrety prezidenta Edvarda Beneše mezi 21. květnem 1938 a 31. prosincem 1945.
Pojem „letecké eso“ zná asi každý. Existovali však také mimořádní tankisté – jen jejich označování coby es bylo volnější, prosazovalo se postupně a záviselo na konkrétní armádě.