Sedm veselých příběhů o andulce, která zažívá zábavná dobrodružství se svou lidskou rodinou. Knížka je určena především předškolákům, ale i dětem starším, které už si troufnou číst samy.
Čapkovy drobné prózy, v nichž nechává promlouvat i překvapivé mluvčí, jako jsou výkal, pařez, štěnice nebo moucha, zesměšňují nabubřelou vážnost mnoha našich výroků.
Když se na obvodním oddělení policie objeví muž ohlašující zmizení své přítelkyně, která odjela na návštěvu kamarádky a po níž se zcela slehla zem, zorganizují policisté okamžitě rozsáhlé pátrání.
V klášterecké porcelánce objeví pracovníci v bubnovém mlýnu, v němž se připravuje porcelánová hmota, rozčtvrcené mužské tělo zrovna ve chvíli, kdy se na místě nalézá též Ctirad Karafiát. Ten chtě nechtě musí povolat kláštereckou mordpartu.
Novelu Michaela Doubka o rozpolcenosti duše a světa charakterizuje autor doslovu Vladimír Janovic jako mimořádně hlubokou a krásně napsanou knihu. Tektoniku novely charakterizují její tři významové vrstvy:
V Cestě na sever se Karel Čapek – hravý poutník s uměleckou duší – projevuje jako mimořádně vnímavý pozorovatel a obdivuhodný vypravěč, jehož vtip a humor, cit pro kontrast, rozhled a porozumění jsou umocněny nevyčerpatelným jazykovým bohatstvím.
Slovo „podpovídka“ poprvé užil spisovatel Karel Čapek k označení velmi krátké povídky, obsahující pouze pointu. Přesně taková je i kopa četnických podpovídek, časově zasazených do doby Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy.
