Práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů
lidí
V druhé polovině 40. let minulého století prošla americká zahraniční politika dramatickou proměnou. Pod vlivem akcelerujícího konfliktu studené války opustila své více než stoleté základy, izolacionismus a Monroevou doktrínu.
Publikace vyvrací řadu mýtů vážících se k různým aspektům poválečného vývoje v Československu, především pak ten, že vyhnání německé menšiny bylo důsledkem rozhodnutí velmocí, kterému se naše vláda jen "podřídila".
Česko-německé nacionální soupeření druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století mělo celou řadu podob. Práce graduje zostřením nacionálních konfrontací ve 30. letech.
Námětem této knihy je bitva u španělského mysu Trafalgar, svedená 21. října 1805 mezi 33 řadovými loďmi francouzsko-španělské floty admirála Villeneuva a 27 britskými řadovými loďmi admirála Nelsona, který zde padnul.
V Rusku a možná po celém světě mezi levicově exponovanými lidmi žije dosud mnoho lidí, kteří jsou ochotni vidět ve Stalinovi architekta socialismu, vítěze nad nacisty a tvůrce sovětského impéria.