Kronika s názvem Gesta Hamburgensis ecclesiae pontificum,
tj. Činy biskupů hamburského kostela, je pokládána za zásadní pramen k dějinám severní Evropy v 8.–11. století.
Dílo líčí dějiny polského státu od jeho počátků v 8. století a vládu Piastovců až k roku 1113, do doby Boleslava III. Křivoústého. Poskytuje i řadu údajů k celému středoevropskému regionu, včetně vzájemných vztahů mezi českým a polských státem.
Autor ve své práci zasazuje dějiny slovanského etnika na našem území do širšího kontextu evropských politických, hospodářských, kulturních i náboženských dějin.
Kniha je nejvýznamnějším dílem Oty z Freisingu. Zahrnuje dějiny světa od stvoření, biblické a starověké období (zde čerpal ze starších autorů, např. Orosia, Jeronýma či Eusebia), které dovedl až do své současnosti.
Biskup ve Flintshire a ve Westminsteru sleduje panování všech britských králů od Bruta až po velšské krále vládnoucí v 11. století. Třetina jeho Historie je však věnována králi Artušovi a kouzelníku Merlinovi.
Kniha je věnována problematice počátků, rozvoje a doktrinální podoby katarské herze. Autorem v ní detailním způsobem sleduje konstruování obrazu katara jako dualistického heretika inkvizitory 13. století.
Český překlad proslulého díla o českých hradech z poloviny 19. století. Obsahuje vysoce kvalitní reprodukce nádherných rytin, pro které je dílo obzvláště ceněno.
Český král Jan, první z Lucemburků na českém trůně a manžel Elišky Přemyslovny, je stále postavou přijímanou nejednoznačně - na jedné straně "král cizinec", na druhé "král diplomat".
Kostel Panny Marie na Pražském hradě patřil k nejhledanějším památkám Čech již od druhé poloviny 19. století. Do bouřlivé názorové výměny nad jeho polohou a významem se postupně zapojili snad všichni přední znalci raného středověku.
Přínosný, přitom však velmi čtivý a výstižný portrét jednoho z nejkontroverznějších panovníků středověku římsko-německého císaře a sicilského krále Fridricha II.
V posledním textu, který ještě stihl sám připravit k vydání, se světoznámý medievalista Jacques Le Goff (1924-2014), obrací k metodickým principům historické práce se zvláštním zaměřením na otázku předělu mezi středověkem a renesancí.
Kniha vyznačující se poutavou formou a poetickým jazykem hledá cestu ke kultuře a mentalitě středověku prostřednictvím mytologických a dobrodružných vyprávění, která vznikala kolem základní osy pověsti o zakleté Meluzíně a rytíři Raymondinovi.
Autorem kroniky, jež přináší podstatné zprávy o dějinách Polabských Slovanů (Venetů), byl saský kronikář Helmhold, který žil ve 12. století (1120 - po 1177) a byl knězem v Bosau nedaleko Plönu.
Soubor pramenů dokumentujících poslední období existence muslimského panství v Granadě a kraji al-Andalusu, jímž se v podstatě uzavírá středověká historiografie muslimského Španělska.
Kniha se soustřeďuje na pozapomenuté téma papežských legátů v 15. a na počátku 16. století a nabízí vhled nejen do středověké církevní i politické historie střední Evropy, ale obecně do církevních dějin, kanonického práva a dějin papežství.
Autor Kroniky byl královským úředníkem a archivářem. Měl tudíž přístup k důležitým pramenům, díky čemuž je jeho dílo spolehlivým zdrojem informací o dějinách portugalského království ve 2. polovině 14. století.
