V pořadí čtvrtá básnická sbírka Josefa Hrdličky (1969) MOST přes MOST shrnuje básně, které vznikly z větší části v letech 2021–2024. Určitým průběžným tématem sbírky, je propojování nespojitelného, vytváření jakéhosi silnějšího spojení.
„Uchopit, lovit, polapit. Slovo musí pořádat hon na věc. Báseň nebo hudba se musí zmocnit emoce, jako by to bylo zvíře, zvíře, ve které nevěříme, zvíře inspirace.“
Básnická sbírka reflektuje absurdní umanutost vtisknout tvar a smysl věcem, které se beztak rozpadnou na prach, včetně nás samotných. Skrýváme se ve stínech, aniž bychom nalezli naději či pocit vykoupení.
„Básnická sbírka Pozdní sběr má dvě části, z nichž první část je o lásce a milování, a i když by se mohlo zdát, že básnířka při svém věku už nemá licenci psát milostné básně, rychle zjistíš, že je povolána na výsost, i s tou často sebeironickou ...
V tvorbě Miroslava Salavy se snad nenajde jediná báseň, která by nekončila zmařenou pointou — ve smyslu zmar, marnost, beznaděj, nicota. Není to ovšem žádná dekadentní póza, natož pak samoúčelné veršování.
Římský deník spolu s Římskými sonety je holdem Římu, městu, které Vjačeslav Ivanov (1866–1949) považoval za svůj druhý domov. Martin C. Putna Ivanovovy básně doprovodil komentáři, ukázkami vzpomínek Ivanovovy dcery Lidije a doslovem.
Po sbírkách Chutě (2019) a Covido(p)tikum (2021) třetí básnická sbírka Petra Čecháka, v níž by autor chtěl vést dialog s krajinou barrandovských skal a ve které má trilobit vůbec moc řečí, když se dívá ze své perspektivy na proměnlivý, nestálý svět.
Máte chemii spojenou zejména se školními léty a povinným odříkáváním periodické tabulky prvků? Chemie, v dobách alchymie nazývaná lučba, je sice nádhernou vědou, ale dlouhodobě patří mezi předměty méně oblíbené a prý i těžké.
Dá se říci, že svou zatím jedinou sbírkou navazuje autorka, vystupující pod pseudonymem Hannah, na vyhraněnou tvůrčí linii české ženské poezie, již tvoří například L. Macešková, J. Štroblová, S. Antošová nebo B. Správcová.
Sbírka přináší znovu hlas mladého autora, jenž kdysi, v časech dospívání, hledal slova pro odpor, smích i tichou útěchu. Verše psané na přelomu šedesátých let nesou stopy školních absurdit, generačního vzdoru i intimních krajinných nálad.
