Co s tím bylo nařčeno z předčasného defétismu i ověnčeno Cenou Jiřího Ortena. Odsouzeno za snahu zbytečně šokovat a později zařazeno mezi poezii poučených snílků. Jedná se o knihu tenkou, ale rozporuplnou.
Vladimír Vokolek je autorem hluboké existenciální osamělosti, zprostředkovávající lidského měřítka zbavený, ve svém úhrnu nepostižitelný poválečný civilizační vývoj.
Rozpustilé verše doprovázené vynalézavými a vtipnými ilustracemi jsou nejen o bytostech z pohádek, zvířátkách a lidech, ale také o věcech, které děti obklopují.
H. M. Enzensberger v básnické sbírce Fúrie mizení prohlubuje svoje skeptické postoje vůči technickému a společenskému pokroku, vůči velkým ideám a ideologiím, přičemž reflektuje civilizační šum, postupující entropii, děsivou všednodenní šeď.
Básnickou tvorbu Soni Kociánové lze charakterizovat především jako osobité hledání možností vyjádření a záchytných bodů uprostřed života a světa, kde „lidé jsou prý veselí / už jen ve výčepu / nebo v posteli“; ...
Zde soustředěné verše autorů z volného sdružení Sursum zachycují i proměny, přibližování se a vzdalování poetice druhé vlny českého symbolismu. Do tvorby vstupuje stále razantněji snovost, ne ještě s podvědomím, ale už s čímsi jako nad-vědomím.
V lese se najednou objevila krabička. Na jedné straně má dvě dírky a nikdo neví, jak se tam ocitla. Všechna zvířátka přemýšlejí o tom, proč se objevila právě v lese, nikdo ale nezná odpověď.
