Příběh vycházející ze skutečných osudů rodiny Gainsboroughovy, plný dramatických zvratů i fascinujících popisů prostředí luxusního lázeňského města v 18. století, dojemným způsobem ilustruje význam umění, nezávislosti a sesterství.
První kniha Dagmar Peckové Ty vole se neříká ukázala, že operní diva umí psát stejně ostře a vtipně, jako zpívá – fejetony, v nichž se s ironií a nadhledem trefovala do světa opery i života kolem nás, si získaly tisíce čtenářů.
Nepraktický mimoň s hlavou kdesi v oblacích. Vypasený prelát s nekonečným apetitem. Takové představy o duchovních má značná část naší společnosti. Ne, že by takoví lidé neexistovali, mezi faráři a farářkami ale najdeme i docela odlišné typy.
Můj otec byl zahradníkem. Nyní je zahradou.
Příběh otce, syna a posledního úsvitu – milosrdného a nelítostného zároveň.
„Tato kniha nemá jednoduchý žánr,“ píše Georgi Gospodinov, „musí si ho vynalézt sama. Stejně
jako smrt nemá žánr. Jako život...
Když se narodíte do rodiny násilníka a alkoholičky, máte dvě možnosti, jak naložit se svým životem. Za prvé si ho můžete podělat. Anebo si ho poděláte míň, když se budete víc snažit. Je čas na pravdu o tom, jaký ve skutečnosti jsem.
Bast je mistrem směnného obchodu. Vyjednávání, jak výhodně dostat něco za něco, je pro něj
stejně přirozené jako dýchání. Sledovat ho při tom je jako sledovat umělce při práci. Jenže i mistr
tesař se někdy utne.