Nový grafický román Mikaela Rosse, držitele ceny Maxe a Moritze za nejlepší německý komiks (Nehoda, Centrala 2022) , využívá estetiku mangy a svým černobílým vzhledem navazuje na nejlepší tradice filmu noir.
Bára a Matěj bydlí v nejvyšším patře paneláku. Když se jim v truhlíku za oknem uhnízdí poštolčí pár, kterému se narodí mláďata, s nadšením je začnou pozorovat. Ptáček, kterému říkají Falco, je slabší než ostatní. Děti vědí, že na něj nesmí sahat.
Pohádka o princi, co nebyl ledajaký princ, o princezně, jež nebyla ledajakou princeznou, a o strašlivém drakovi, který nebyl ledajak strašlivý. Tradiční pohádka v netradičně pojaté knize, která nemá konec, zato má dva začátky.
Luffy a ostatní připluli do mořské restaurace, aby získali nového člena posádky – kuchaře. Připlétají se ovšem k nájezdu dona Kriega, který si dělá zálusk na Baratii. Luffy se navíc při útoku setká se záhadným mužem…
Vydejte se s Mirkem a Majou za dobrodružstvím, které nezná hranice času a prostoru. Do minulosti, kde je pro vás přítomnost cizí, zato budoucnost známá. Možnost ocitnout se kdekoliv a setkat se s kýmkoliv může být skvělá i děsivá zkušenost.
Maxmillián de Braie se po čtyřech letech vrací zpět do Francie. Jakoby ho chtěl osud odškodnit za znetvoření po souboji s Gilbertem, má ve všem ostatním štěstí. Zbohatne na akciích Suezského průplavu a začíná podnikat ve velkém…
Kniha je skutečným příběhem havířovského vařiče pervitinu Romana Pechy (*1963), dnes pekaře, který sepsal básník a prozaik Petr Motýl (*1964). Ve čtivě napsaných záznamech přátelských rozhovorů obou tvůrců sledujete „dějiny“ narkomanie.
Víte, co nebo kdo je Pidižvouk? Nebudeme vás napínat – je
to racek. Cože? Obyčejný racek?, říkáte si. Jenže tenhle racek
jménem Pidižvouk není obyčejný. Vlastně je kromobyčejný...
