Ovečky a vlci

Již třetí kniha o Šárce, nyní o sedm let starší, kdy přichází o polovinu duše. Odchod manžela ji hodně sebral a ona se rozhodne, že začne nový život. Společně s dcerou a se psem se přestěhuje na šumavskou samotu a doufá, že se dokáže se vším vyrovnat. Ale nebude to tak snadné, a nejen stará chalupa bude tvrdým oříškem…

Na Šárku jsem se opět moc těšila. Už mi přirostla k srdci a já byla zvědavá, kam ji osud, a hlavně autorka, zavedou, koho potká a co prožije.

Tentokrát je to nejen o hlavní hrdince, ale i o síle přírody, o tom, že i místo může mít duši, o lásce, přátelství a o spřízněných duších. Celé to bylo krásné, milé, dojemné, ale i vtipné. Obdivuji, že se autorka nebála humoru. Dokázala do smutného a dojemného tématu přidat vtip, a to jemně, že to neruší, ale přesto pobaví.

Bylo tu krásně popsané, jak se žije na Šumavě, její tajemství i minulost a celou dobu jsem Šárce záviděla její starou chalupu 😊

Tím, že Šárka „dorostla“ do mého věku, a navíc má dceru Amálku, stejně jako já, mi tento příběh byl asi nejbližší a dokázal se mě hodně dotknout. Šárku beru jako kamarádku, připadá mi, jako bych ji znala a nejradši bych vyrazila za ní na Šumavu.

Ovečky a vlci jdou číst i jako samostatná kniha, vše o Šárce pochopíte. Ale rozhodně doporučuji vzít knihy pěkně postupně – Schovávaná, Tichá pošta a Ovečky a vlci.

Za mě krásný a milý příběh a já doufám, že se i v budoucnu se Šárkou budeme moci potkat.