Jednu z posledních velkých knih Umberta Eca můžeme číst jako dobrodružné, zároveň však i velmi analytické zkoumání hledačů dokonalého jazyka od raného středověku po 18. století.
Lingvistika se často snaží prezentovat jako přírodní věda.
Tvrdí se, že uživatelé jazyka jsou řízeni slepým jazykovým
instinktem a že jejich jazykové chování lze popsat čistě ve
fyziologicko-biologických termínech.
Výbor z díla Františka Vrhela (1943–2023), původně zamýšlený jako sborník k životnímu jubileu, nyní vychází jako pocta tomuto doyenovi české iberoamerikanistiky a lingvistické etnologie, kulturnímu antropologovi.
Mimořádné dílo českého národopisu, které vyšlo poprvé v roce 1900 (později v neúplných reedicích 1947 a 2001). Poprvé vychází v úplnosti včetně dodatků publikovaných po autorčině smrti v roce 1933.