„Uchopit, lovit, polapit. Slovo musí pořádat hon na věc. Báseň nebo hudba se musí zmocnit emoce, jako by to bylo zvíře, zvíře, ve které nevěříme, zvíře inspirace.“
Nikola Márová se stala hvězdou své generace a neochvějnou stálicí baletního souboru pražského Národního divadla, na jehož vrcholu coby primabalerína stála téměř dvacet let.
Název tohoto výboru odkazuje na slavné časy belle époque, na dobu, kdy téměř každý člověk věřil v nejšťastnější budoucnost lidstva – na dobu tak tragicky amputovanou běsy první světové války, tehdy nazývané „velká“.
V této části Teologické sumy (STh III, q. 27–30) Tomáš analyzuje teologické argumenty převzaté z Písma, Tradice, církevních otců a koncilů, které objasňují život a vlastnosti Matky Boží v úzké souvislosti s početím a narozením Krista.
