Tato básnická sbírka je výkřikem do tmy. Je v ní toho hodně – strach, závist, nenávist, utrpení i láska k TVÉ druhé polovičce. Nemá strukturu, skoro postrádá rytmus… ale každá báseň má myšlenku…
Autor přichází po čtyřech letech s novými básněmi. Opět se snoubí hrůza s krásou v charakteristickém podání. V padesáti letech stále píše milostnou poezii, je kritický k většinové společnosti, někdy provokující a umí být ostrý jako břitva.
Druhá básnická sbírka petyi stach zachycuje prožitky spojené s transgender coming outem a vnitřní i sociální tranzicí. Zachycuje cestu od uzavřené samoty k euforii z autentického projevení sebe sama, ke queer joy spojené se sebepřijetím.
Básnická sbírka reflektuje absurdní umanutost vtisknout tvar a smysl věcem, které se beztak rozpadnou na prach, včetně nás samotných. Skrýváme se ve stínech, aniž bychom nalezli naději či pocit vykoupení.
„Aby tě už nešvihaly jenom konce větví / aby tě švihaly už i kořeny pod zemí!“ Podobných zvláštních „zakletí“ přináší nová
básnická Jaromíra Typlta víc...
Pábení větru ve vlasech.
V očích veršů závěje.
Život žijeme v přesčasech.
Jsme básníci naděje.
Půvab poezie spočívá v tom, že čím míň je ukecaná, tím sdělnější bývá.
