Je nová kniha básní velkého básníka událost? Ano. Pro autora i pro čtenáře. Jiří Žáček k tomu napsal vysvětlující noticku o stavu našeho světa a poezie: Počítače lidem ušetří spoustu času a práce, ale jsou to jen vysoce výkonní idioti.
Takzvaná „krátká báseň“ – transformující západní tradici epigramu a aforismu s východní cestou haiku, koanu – se u autora objevuje už v jeho druhotině K svému (1999). Nyní, v desáté sbírce, se tajemství její dostředivosti otevírá vědomě.
Bibliofilsky koncipovaná kniha pevně vykrystalizovaných básní o bytostech, kterým říkáme EVY a které jsou podstatou našich lásek a našeho osudu. Jejich křehké duchovní i smyslné levitace dokonale vystihují litografie Vladimíra Suchánka.
Mezi squaty a kostely, dlažebními kostkami a neodkladnými touhami, mezi dopolední kocovinou a archetypy, které lze nahmatat jen v bezčasí. Tam všude pronikají Sosoiovy verše, beznadějně poetické a zároveň místy vulgární.
Havran patří mezi nejznámější básně v dějinách světové literatury. V originále vyšel The Raven (v přesném překladu Krkavec) poprvé 29. ledna 1845, veřejnost doslova ohromil a americkému básníkovi zajistil nesmrtelnost.
Nela Bártová sedí jako štěnice na zdi a poslouchá songy, milence i debily, sbírá cesty i autentické promluvy, loví poznámky, fráze, urážky, místa i lidi a hněte z nich granáty, které v rauši háže na stránku dřív, než stačí vybuchnout.
Sbírka Tomáš Míky Kleina představuje ztišené, introspektivní verše, v nichž autor s výjimečnou křehkostí a existenciální naléhavostí zachycuje svět v jeho tichém úpadku i prchavé kráse.
