Výbor analýz, glos a polemik Bohumila Nekolného k tématu provozování a podpory kultury a umění v Česku navazuje na publikaci Divadlo a společnost kolem roku 1989. Kniha je také výukovým materiálem pro studenty kulturního managementu.
Cílem této knihy je ukázat, jak se ve skutečnosti v audio-vizuálním spojení vjemy vzájemně ovlivňují a přetvářejí. Viděné se změní, když jej i uslyšíme; slyšené se změní, když jej i uvidíme.
Text přináší pozoruhodnou zprávu nejen o jednom studiovém divadle – nejdříve na okraji (a posléze v centru) divadelního dění v tehdejší ČSSR, ale je to i autentický dokument o společenských a politických poměrech v kulturní oblasti v oněch časech.
Jak vypadá a jak se projevuje herectví v zábavněhudebních inscenacích arénních scén Prozatímního divadla od vstupu operety na česká jeviště v roce 1863 až do otevření Národního divadla v roce 1883?
Kniha je komponována do čtyř na sebe navazujících a prolínajících se kapitol: KDO, S KÝM, CO, JAK. Autorka nejprve pojmenovává nezbytné pedagogické a umělecké kompetence toho, kdo skupinu dětí/studentů vede.
Druhý díl příručky pro filmaře-nezvukaře. Kde první díl vysvětluje, jak je třeba při natáčení audiovizuálního díla postupovat, aby bylo možné nějak pracovat se zvukem, tam druhý díl přináší praktické příklady toho, co vše je možné se zvukem dělat.
Co je divadlo utlačovaných? Jaká je jeho metoda? Jak vzniká představení a kdo jsou jeho ne-herci a ne-diváci? Na tyto a další otázky odpovídají autorky z pohledu jokera – tedy průvodce divadelních skupin a moderátora představení divadla utlačovaných.
Film je „forma, která myslí,“ poznamenal již režisér Jean-Luc Godard. Skladba obrazů a zvuků
dokáže formulovat určité ideje, ale také reflektovat materiální, formální a narativní prvky, jež
filmové médium utvářejí.
