Merleau-Ponty vychází ve svém nejvýznamnějším díle z podrobné analýzy vnímání, která jej přivede k nutnosti chápat lidský subjekt jako vtělený a opustit některé teze Husserlovy fenomenologie.
Autor čerpá inspiraci z pramenů tak různorodých jako jsou filosofie Maurice Merleau-Pontyho, balijský šamanismus, apačská vyprávění příběhů i ze své zkušenosti pouličního kouzelníka, aby nám odhalil hlubokou a tajuplnou závislost člověka na přírodě.
Mystika (1911) je již téměř celé století považována za zcela ojedinělý a do dnešní doby nepřekonaný text, jehož autorka Evelyn Underhill je dosud pokládána za nejpřednější znalkyni v oblasti duchovního uvažování.
Kniha se zabývá českou náboženskou scénou v posledních dvou desetiletí tak, jak ji zachycují akademické kvantitativní výzkumy náboženství a další statistiky.
Dattátreja je v hinduismu uctíván jako avatár, božské vtělení, které zahrnuje trojici bohů Datta = Brahma, Višnu a Šiva, a Atreja se odkazuje k jeho fyzickému otci, mudrci Atrimu. Různé sekty jej uctívají různě a považují za inkarnace nejrůznějších bohů.
S nadsázkou můžeme říci, že kniha je neúplným, a tudíž značně pokřiveným obrazem řimsologie na základě pouhé výseče její existence, dané skrovnou sumou textů, které se náhodou dochovaly.
Bohužel existuje pouze málo autentických zdrojů o učení a životě jednoho z největších duchovních mistrů minulého století, kterým nepochybně Bhagavan Nitjánanda byl.
Umění žít šťastně je knihou, ke které se čtenář vrací pro požitek z četby a pro poučení, jak stále lépe zvládat každodenní život pomocí meditace.
Každý zná štěstí a radost z vlastní zkušenosti. Schopnost žít šťastně lze však také vědomě rozvíjet.