Antonín Reichel si od počátku války v létě 1914 vedl deník, kam si zapisoval své zážitky z fronty i pozdějšího zajetí a svého útěku z něj zpět do vlasti.
Sto po všech stránkách obtížně zařaditelných textů představuje úkrok stranou z dosavadní autorovy tvorby, anebo možná nový začátek. Uvozené jsou všeříkajícím Shakespearovým citátem: Čemu se chechtá? On naříká.
Myslíte si, že přemýšlet nad životem je ztráta času? Jak dlouho může trvat takové štěstí – a lze ho vůbec zkoumat? Skutečně vědí domorodci lépe než my, jak se má žít?
V Tchýni se řeší záhada, co se stalo mezi snachou a tchýní (které žily v jedné domácnosti), že se snacha během manželovy námořní cesty do jiného města odstěhovala zpět ke své biologické rodině.
Dospívající Sofie se jednoho dne ocitne uprostřed pouště, kde ji jedinou společnost dělá dívka se síťkou na motýly. Ta na Sofiiny dotazy, jak se sem dostala a kudy vede cesta domů, reaguje velmi nezvykle.
Autor knihy Hory Tóry pokládá své texty psané řadu let za „básnické midraše“ a doprovodné obrazy za vizualizace dávných dějů, za výseky zobrazení nemožného.
