Přední slovenský historik zpracovává již podruhé ve zcela nové podobě historii slovenského národa i jeho státnosti. Jako specialista na 19. a 20. století se detailně a s porozuměním věnuje důležitým emancipačním procesům.
Rituální formy komunikace ve středověku výrazně utvářely veřejná jednání mocných. Tento způsob komunikace byl dlouhou dobu považován za strnulý ceremoniál či za prázdný rituál, a zůstal proto stranou zájmu.
Známá matematička v rozhovoru o disentu a společné životní cestě s jejím manželem. Protiklady se přitahují – to možná platí ve fyzice, ale v lidských vztazích je tomu spíše naopak.
Publikace pojednává o historii Národní jednoty severočeské, která hrála významnou roli nejen v období Československé republiky (1918–1938). Jednalo se o obranný spolek, který se snažil posílit český vliv v pohraničních oblastech.
Interdisciplinární kolektivní monografie si klade za cíl zčeřit poněkud stojaté vědy při užívání pojmu naturalismus a přimět čtenáře k tomu, aby přijal odlišné, otevřenější a nepředpojaté uvažování.
Česká multikonfesní společnost se musela ve dvacátých letech 17. století, po porážce českého stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620, během několika málo let proměnit v oficiálně jednotně katolickou zemi.
