Kniha přináší výběr z tzv. pseudo-eckhartovské literatury. Předkládaný traktát O rození věčného Slova v duši svým odměřeným, ale zároveň uceleným způsobem syntetizuje Eckhartovo učení o rození Boha v duši.
Při rozboru symboliky zednářských obřadů dochází autoři k důkazu přímé spojitosti mezi moderními zednáři a středověkými templáři a k rekonstrukci zapomenutého příběhu Ježíše a jeho bratra Jakuba.
Krátká zamyšlení a kázání na některé neděle a slavnosti v liturgickém roce cyklu A. Kázání zazněla převážně při bohoslužbách v kostele sv. Augustina v Brně a na nedalekém Biskupském gymnáziu.
Kniha je věnována problematice počátků, rozvoje a doktrinální podoby katarské herze. Autorem v ní detailním způsobem sleduje konstruování obrazu katara jako dualistického heretika inkvizitory 13. století.
Kniha zve dnešního uspěchaného člověka na cestu inspirovanou moudrostí starých mnichů, aby za pomoci jejich duchovní zkušenosti usedl do stínu Božích křídel a nalezl zde bezpečí a klid.
Řeholní život v sázavském klášteře byl obnoven v roce 1622 a opatem byl za dramatických okolností zvolen Siard Falko. Toto období působivě zachytil ve svém textu opat Bohumil Vít Tajovský.