Oberwachtmeister Benedikt Peter (1785–1863) patří k těm účastníkům napoleonských válek, o nichž máme k dispozici jen značně neúplné informace a z velké části jsme odkázáni na to, co o sobě napsal on sám.
Kniha popisuje část retribučního soudnictví, jímž domácí poválečná spravedlnost reagovala na zločiny spáchané v temném období našich dějin, vymezeném dekrety prezidenta Edvarda Beneše mezi 21. květnem 1938 a 31. prosincem 1945.
Publikace mapuje historii protifašistického odboje v letech 1939–1945 v jednotlivých evropských zemích a hodnotí význam, který odbojové hnutí pro dějiny druhé světové války mělo.
Kniha se zabývá nejen válečnými operacemi podél železnice, ale také úpadkem morálky ve vojsku včetně „československého povstání“ v Irkutsku na jaře 1919, kdy téměř došlo k občanské válce mezi legionáři.
Autor nastoupil ve věku 18 let, tedy rovnou ze školy, na nejkrvavější úsek Leningradského a Volchovského frontu. Jako voják Rudé armády došel až do Berlína. Zázrakem zůstal na živu.
Vzpomínky více než dvou set pamětníků na těžký rok 1938 nejsou jen suchým popisem tehdejších událostí - naopak barvitě a plasticky zachycují často velice hořké pocity těch, kteří byli tak krutě vyhnáni ze svých domovů.
V lidských dějinách není mnoho osobností, jejichž jména jsou synonymem mimořádných vlastností a činů. Hannibal, syn Hamilkarův, vynikající kartáginský vojevůdce a politik za druhé punské války (218-202 př. n. l.) mezi ně mimo veškerou pochybnost patří.
Kniha, zaměřená nejen na technické, ale i na taktické prvky zvládání jak různých brokových zbraní, tak i pušek na bázi Sa58, AK47 a AR15/M4, je doplněna více než pěti sty barevnými fotografiemi.