Jako by subjekt těchto veršů spočinul v klidu valašské dědiny, a i když je konfrontován s těžkou nemocí, toto zklidnění mu nabízí možnost intimněji vstupovat do krajiny a zakoušet v ní zázrak Božího stvořitelského díla.
Výbor se pokouší tvorbu básníka představit v ucelenější podobě. Víceméně chronologicky řazené básně a písňové texty sledují básníkův vývoj, od parodických textů, slovních hrátek k poezii, v níž postupně převládla meditativní rovina, ...
Výběr z básní, které vznikaly v letech 2009–2023. Jan Machonin (1976) v nich zúročuje mimo jiné více něž patnáct let, které strávil v Rusku – především okamžiky spojené s hledáním nového domova, s odjezdy a návraty.
Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každým krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo.
V očekávání čehosi velkého jsme přitiskli obličeje k sobě. Thea Sedmidubská se ve své třetí sbírce stává lyrickým poutníkem, který tváří v tvář zkáze hledá víru v těch nejjemnějších nuancích gest a pocitů.
Ranní výkřiky jsou dvojjazyčnou sbírkou mladého ukrajinského básníka, který do domácí literatury nečekaně vstoupil už jako dítě a první sbírku vydal těsně před válkou.
Pátou básnickou sbírkou Rty a zuby se uzavírá Reynkovo první tvůrčí období, pro něž je charakteristický intenzivní prožitek smutku a zániku a silná expresivita výrazu.
Představte si, že vám na prahu padesátky v srdci vybuchne atomovka. Buší vám srdce a hoří uši jako v šestnácti a chcete se zaplést do příběhu, který vám na nočním nebi kreslí fantazie.