Lingvistika se často snaží prezentovat jako přírodní věda.
Tvrdí se, že uživatelé jazyka jsou řízeni slepým jazykovým
instinktem a že jejich jazykové chování lze popsat čistě ve
fyziologicko-biologických termínech.
Výbor z díla Františka Vrhela (1943–2023), původně zamýšlený jako sborník k životnímu jubileu, nyní vychází jako pocta tomuto doyenovi české iberoamerikanistiky a lingvistické etnologie, kulturnímu antropologovi.
V šedesátých letech minulého století uskutečnili čeští ukrajinisté desítky terénních expedic do oblasti východního Slovenska, obývané ukrajinským rusínským etnikem.
Řada míst na světě dnes díky zvýšené fluktuaci osob a rozvoji telekomunikace prochází zásadními proměnami, které výrazně diverzifikují tyto lokality co do přítomnosti různých jazyků a kultur.
Autorka se v této práci z oblasti etnolingvistiky, disciplíny zaměřené na vztah jazyka a kultury, zabývá rekonstrukcí obrazu (stereotypu) ženy v češtině, tj. odhalováním struktury stereotypových charakteristik v jazyce a kultuře spojovaných se ženou.
Kniha, shrnující celoživotní zkušenosti autora s různými totalitami a boj proti nim, psaná vážně, ale i s humorným nadhledem. Připomíná (také pohledem lingvisty) dnes již zapomínané jevy, které ale v různých podobách ohrožují svobodu člověka stále.